Zásada - rodné místo českých skleněných perliček

I když se Česká kotlina rozkládá na území velkém zhruba jako jeden z menších států Spojených států amerických, počtem obyvatel by se dala přirovnat k velkoměstu na 27. místě světového žebříčku, dalo by se říci, že svou pestrostí, ať už zabrousíme do historie, hudby, vědy, sportu, geologie, či počasí v podobě čtyř ročních období, by přesáhla hranice i několika zemí dohromady. Také i české perličky se současnou produktovou značkou PRECIOSA Traditional Czech Beads™, které jsou svou rozmanitostí ve světovém měřítku nesouměřitelné, mají své kořeny hluboce zakořeněné na jednom malém místě České republiky, a tím je obec Zásada na severu Čech.

Na počátku byla sklárna v sousedství obce Zásada. Díky syřišťovské sklárně našli sedláci v jejím okolí, samozřejmě včetně Zásady, výnosnější využití pro své potahy. Nejdříve se nechali najímat od huťmistra jako povozníci, později začali objednávat, kupovat a prodávat sklo na vlastní pěst. Nezdobené zboží odebrali i z dalších skláren v okolí a nechali na své náklady brousit, zlatit, rýt či malovat. Poté s nimi zamířili na trhy a poutě, nejdříve na ty bližší, později i na ty vzdálenější, když sklo, většinou levnější karafy, sklenky a pohárky, doplnili novinkovou skleněnou bižuterií – broušenými skleněnými drahokamy a perlemi.

V 19. století se obchod se skleněným zbožím rozmohl natolik, že se Zásadští vydávali i do exotických krajin, odkud si vozili luxusní zboží, které pak doma prodávali. Toto živobytí však nemělo definitivní trvání a nahradilo jej nejprve ruční sekání malých skleněných korálků s drobnou dírkou uprostřed, které postupně přešlo na strojní zpracování. Zrodily se také broušené perličky – dvoukrátky a tříkrátky, které díky své pestrosti a kvalitě začaly vévodit světové oděvní módě.

V průběhu 80. let 19. století se vedle sekaných perliček začaly vyrábět kulacené perličky, dodnes velice oblíbený a vyhledávaný rokajl. V Zásadě a okolí se ze skleněných perliček v mnoha barevných variantách pletly dámské a dětské kabelky, nejrůznější typy náhrdelníků (řada z nich má svůj název), ale také čelenky, brože, náramky.

Právě dámské kabelky, které byly nedílným oděvním doplňkem, na počátku 20. století vynikaly svou výraznou zdobností díky skleněným perličkám. Na trh se dostala řada typů kabelek, ať už se jednalo o obdélníkový tvar s kovovým rámem (zapínáním) nebo naopak váček stahovaný ozdobnou šňůrkou. Tato ruční práce zůstala doménou žen v domácnosti ještě dlouho do 20. století.

Úspěchy střídaly poklesy v poptávce po zásadském zboží, avšak ve 20. letech 20. století zájem o tento artikl byl tak veliký, že ledaskdo v Zásadě pověsil své řemeslo na hřebík a začal se věnovat právě sklu, ať už se jednalo o zušlechťování perliček, návlek, výrobu bižuterie nebo naopak o obchod. V každém domě se pracovalo hluboko do noci. V té době se Zásadě říkalo Malá Paříž.

V období mezi dvěma světovými válkami pak byla pro Zásadu typická výroba perličkových vánočních ozdob. Dařilo se též výrobcům kabelek a bižuterie z dřevěných perlí.

Sled dějin v 50. letech přinesl zásadským perličkám postupnou automatizaci výroby a významné rozšíření sortimentu. V zahraničí byl ohromný zájem o navlečené perličky. Bižuterie z českých perliček si stále držela své jméno ve světě a pro jednotlivé trhy se vzorovaly jedinečné soupravy na přání zákazníka.

Mezi více jak sto dvaceti tvary v současnosti je stále nejoblíbenějším druhem perličky jednoznačně rokajl, který kraluje po celém světě již několik století zejména v exkluzivních výšivkách a bižuterních designech.

Zmiňovaná neobvyklá šíře perličkového sortimentu se značkou PRECIOSA Traditional Czech Beads™ řadí Preciosu do pozice jedničky na trhu firem s nabídkou skleněných bižuterních komponentů. Zákazníci si mohou vybírat ze škály 16 460 barevných variant s možností aplikace 2 078 listrů a dalších povrchových úprav. Každoročně je tak ze Zásady dopraveno do více jak 70 zemí celého světa až 4 tisíce tun těchto malých skleněných zázraků.

Zdroj:
Kniha: Nový Petr, Krupková Eva, Fendrichová Kristýna, Zásadský ráj – příběh českých perliček, Zásada 2018

České perličky v Rusku

Používání českých perliček, zejména však rokajlu na území Ruska má dlouhou historii, kterou nelze opomenout. Zároveň nás těší, že i v současné době jsou skleněné perličky ve veliké oblibě pro jejich široké dekorativní možnosti.

Podívejme se tedy na historii jejich užívání, kterou můžeme rozdělit do třech etap.

Od poloviny 18. století do poloviny 19. století

Počátkem rozvoje užívání rokajlu v Rusku lze počítat období od poloviny 18. do poloviny 19. století. Zvláštní pozornost získal rokajl především v první polovině 19. století. Tímto materiálem se krášlily interiéry paláců, statkářských stavení, národních krojů, ale i předměty osobní potřeby.

Za tuto dobu vzniklo mnoho nových technik práce s rokajlem, modifikovaly se i původní postupy. Zatímco v polovině 18. století se nitky navlečených jednobarevných perliček volně rozmisťovaly na zdobeném oděvu, v 19. století se již řady různobarevných perliček přišívaly k podkladové tkanině vedle sebe, čímž se vytvářel výsledný motiv či obrazec.

Rokajlem zdobené plátno se vyrábělo pomocí jehlic a háčků, kterými se jednotlivé perličky vplétaly do tkaniny v pořadí a v barvách, ve kterých byly na jehlici či háčku předem navlečeny. Na rozdíl od pošívání jednotlivými korálkami byla tato technika rychlejší, přičemž výsledný obrazec se vytvářel právě v závislosti na barvě a tvaru za sebou navlečených perliček. Výsledkem bylo široké využití při zdobení předmětů denní potřeby u bohatých vrstev společnosti, jako byla pouzdra na deštníky, peněženky, obaly knížek, alb a zápisníků, pouzder na karty, krabiček na tabák aj. Dále se vyšívaly nástěnné motivy (ikony, žánrové obrázky, gobelíny).

Přelom 19. – 20. století

Od poloviny 19. století se „perličková horečka“ postupně rozšiřovala z hlavních středisek říše i do provinčních oblastí, menších měst a nižších společenských vrstev. Navíc ze Západu přišla do Ruska móda košil s hlubokým výstřihem. Následně začal být rokajl využíván pro zdobení běžných oděvů a pokrývek hlavy, nejen pro tradiční národní kroje.

Další uplatnění našly perličky v církevní oblasti. Kromě vyšívání ikon také v pošívání pravoslavných rouch, případně zvýrazňování náboženských textů a nápisů pomocí „orámování“ perličkami či ornamentálním zdobením.
Rokajlová výšivka se rozšířila také do severních oblastí za polárním kruhem, Sibiře a Dálného východu. Techniky a motivy se samozřejmě odlišují od tradiční ruské školy. Liší se také podkladový materiál, kdy plátno nahrazují kožešiny a jiné přírodní materiály.

V období secese došlo ke změně materiálů a způsobů pošívání. Zatímco tradiční kroje, vyrobené z těžkých a tuhých látek (brokát), byly pošívány perličkami a perlemi větších průměrů a kontrastních barev, secese přinesla změnu ve prospěch zdobení jemných tkanin (tyl) perličkami velmi drobných průměrů, jejichž použitím byly vytvářeny unikátní motivy. Kompozice se často doplňovala skleněnými čípky, lesklými třpytkami a perlemi. Z hlediska barevné skladby byly voleny především měkčí tóny a jemné přechody, což opět kontrastuje s tradiční barevnou skladbou národních krojů.

Současnost

I v současnosti se v Rusku používá převážně český rokajl, který má široké uplatnění. Jeho způsoby využití vychází z historických souvislostí. Jedná se tedy o pošívání a individualizaci oděvů, módních doplňků, obuvi, bytových interiérů, výrobu bižuterie, umělých květin. Velmi populární se v posledních několika letech stala také výšivka obrazů.

České perličky na Ukrajině

Jsou oblíbeným artiklem, který se využívá k nejrůznějším výtvarným a bižuterním technikám zpracování a má svou historii. Princip tradiční výšivky byl hluboce zakořeněn především v západní Ukrajině, odkud se postupně rozšířil po celé zemi, ať už mluvíme o krojích, oděvech, svatební tématice, výšivkách obrazů. Záměna nitky ve výšivkách za perličku způsobila obrovský boom a od roku 2011 katapultovala Ukrajinu mezi naše největší trhy.

Zaměříme-li se však jen na šperky a na dobu zhruba před 100 – 150 lety, každý druh měl svůj smysl a význam v každodenním životě. Přinášíme Vám ukázku několika tradičních šperků, které jsou pro Ukrajinu typické.

"Busy" jsou korále vyrobené z nejrůznějších materiálů: jantaru, korálu, říční perle, granátu, ale taky levnějších korálků ze skla a smaltu. Takový šperk poukazoval na postavení rodiny ve společnosti. Na Ukrajině se však nejčastěji používal korál a nejvíce se cenily „busy“ z jasně červených korálů kulatého tvaru nebo olivek. Středové velké korály pak mohly být ještě dozdobené stříbrem. Dívky nosily náhrdelníky tvořené až 25 řadami navlečených korálů, aby chránily jejich krásu a zdraví.

"Pacorky" tvoří řada navlečených malovaných perlí z muránského skla, které pochází z italského ostrova Murano blízko Benátek. Perle byly navíc ručně malované nejrůznějšími vzory. Z toho důvodu patřily „pacorky“ mezi nejdražší ukrajinské tradiční šperky.

"Dukač" je středový přívěsek na stuze. Základem takového typu šperku byly rakouské dukáty nebo ruské rubly (záleželo na oblasti, v jaké se šperk nosil). Mince se spojovala s kamínky zdobenou kovovou mašlí a nosila se na sametové stuze navrchu „bus“. Někdy se místo mince používaly obrázky svatých. Dukač se nosil jen o významných svátcích nebo ho nevěsta dostala do výbavy.

V současné době jsou výrobky z rokajlu na Ukrajině stále velice populární. Jedním z hlavních směrů také zůstává výšivka církevních ikon, obrázků, kde právě rokajl hraje hlavní roli. Vedle toho ukrajinští mistři zručně kombinují bižuterní techniky s moderní dobou. Nejenže zpestřují své klenoty, ale také obohacují tradiční ukrajinský kroj o módní prvek použitím novodobých materiálů. Můžete vidět například bižuterní výšivky na tričkách pro mládež, či jiné oděvy určené jak pro ženy tak i muže. Samotná bižuterní výšivka ale přitom stále čerpá z tradičních ukrajinských motivů.

Bohatý náhrdelník z mačkaných perlí a perliček na modelce přibližuje krásu tradičních ukrajinských šperků v novodobém vidění. Tvoří ho několik řad navlečených perlí doplněných háčkovanými dutinkami se vzory, které imitují národní výšivky. Kompozice šperku je navíc doplněna přívěskem „dukačem“ ve tvaru kytky, který se dá nosit zvlášť.

Autorkou designu je Alexandra Lysenko.

Huicholské ornamenty z českých perliček

Uslyšíte-li v souvislosti s Mexikem výraz či název „Huicholové“, pak vězte, že jde o příslušníky menšinového indiánského etnika, které sice celkovým odhadovaným počtem kolem 25 tisíc příslušníků je ve více než sto milionovém Mexiku „kapkou v moři“, avšak patří k nejvýznamnějším spotřebitelům a zpracovatelům českých perliček v Mexiku.

Většina huicholských komunit žije v mexických státech Jalisco a Nayarit, částečně i Durango a Zacatecas, které se nachází ve střední části Mexika, severozápadně od hlavního města Distrito Federal. Huicholové si udržují své tradice, k nimž mj. patří i tradiční oděv. Základem jsou u mužů bílé kalhoty a bílá blůza avšak bohatě barevně vyšívané a zdobené. Budete-li se s Huicholy setkávat častěji, i Vaši pozornost jistě upoutá skutečnost, jak své převážně bílé oblečení dovedou udržovat vždy bělostné a nezvykle čisté.

Stále známější je umění Huicholů, tzv. „Huichol Art“. Kromě velmi krásných, bohatě vyšívaných látek jde zejména o nádherné barevné obrazce, které jsou vytvářeny za pomoci barevných přízí. Tyto příze jsou na podkladové desky uchyceny pomocí včelího vosku a pryskyřice, do které jsou vtlačeny nebo chcete-li lepeny.

Velmi krásné jsou předměty, zdobené výhradně českými perličkami jediné, během let ustálené velikosti (tzv. 11/0), které jsou Huicholy vyhledávány pouze navlečené na niti. Huicholové kupují především syté, tzv. „opakní“ barvy v celé barevné škále, kterou je schopen dodávat jediný český výrobce (skoro 40 odstínů). A nutno bez nadsázky dodat, jediný světový výrobce, který je schopen uspokojit potřeby Huicholů pokud jde o kvalitu perliček, jejich pravidelnost co do velikosti, tvaru a vždy perfektní dírku.

Všechny předměty zdobí po jednotlivých perličkách, perličku po perličce. Základem jsou většinou dřevěné, někdy i keramické předměty různých velikostí. Většinou jde o všechna možná zvířata, včetně hadů, pumích hlav, delfínů, žab, želv atd. atd., ale i různé ozdobné krabičky, dózičky, apod., na které Huicholové nanesou vrstvičku včelího vosku a do něj pak lepí jednotlivé perličky a vytváří poměrně složité obrazce, na kterých barvy přechází od světlých k tmavším a naopak. Bez jakékoliv předlohy, výhradně zpaměti. Říká se, že mají úžasnou představivost, a samozřejmě musí mít i obrovskou trpělivost. Řada obrazců má i svůj mystický význam. Velikostí jdou jednotlivé předměty od těch téměř titěrných, sotva několik centimetrů vysokých, až po předměty v životní velikosti, jako například nosorožec či třímetrový slon.

České perličky však Huicholové nepoužívají jen ke zdobení uvedených předmětů, ale dovedou z nich vyrábět i nádhernou bižuterii, od náramků přes bohaté náhrdelníky, až po nádherné, jemné náušnice. Většinu své produkce, ručně vyráběných předmětů (tzv. „artesanie“), Huicholové prodávají k dalšímu vývozu, zejména do USA a Kanady, arabských zemí, část je pochopitelně nabízena přímo v Mexiku velmi početné turistické klientele z celého světa.

Je velmi sympatické, že aktivity huicholského etnika jsou podporovány místními mexickými vládami, zejména pak vládou státu Jalisco, která za tím účelem zřídila i zvláštní instituci „Instituto de la Artesanía Jalisciense“.

Můžeme si jen přát, aby Huicholům při jejich doslova mravenčí práci vydržela trpělivost a zejména pak, aby neustával zájem o jejich nádherné výrobky.

POZN: „Huicholové“ - španělsky „Huicholes“ (výslovnost „uičoles“)
Související článek - Los Huicholes

České perličky v subsaharské Africe

České korálky, prodávané pod značkou PRECIOSA Traditional Czech Beads™, hrají v životě kmenů subsaharské Afriky neobyčejně významnou roli. V tradičních kulturách platí za náboženské medium a stávají se neoddělitelnou součástí identity jedince doslova od kolébky.

Používání korálkových ozdob není v těchto kulturách samoúčelné – staly se zdrojem informací o nositeli, vytvořily si svou zvláštní "řeč" a slouží i nyní jako jeden ze způsobů mezilidské komunikace. Pomocí oblečení a korálkových ozdob odlišují obyvatelé subsaharské Afriky různé sociální identity. Každý z kmenů používá korálky odlišným způsobem a má vyvinutou svou vlastní symboliku a pravidla komunikace. Korálky mají kromě funkce ozdoby, která je součástí oděvu nebo šperků, také důležitou úlohu při výrobě amuletů odhánějících zlo, v léčitelství nebo jako obětní předměty. V posledních desetiletích české perličky často slouží také jako materiál pro výrobu suvenýrů pro turisty a stávají se tak zprostředkovaně i zdrojem obživy.

Korálky dříve byly vyráběny z místně dostupných materiálů, ty skleněné se do subsaharské Afriky dostávaly starodávnými obchodními cestami především z Evropy a Asie. S rozvojem evropského mořeplavectví začaly v 19. století pronikat do těchto míst i české skleněné perličky. Jejich pestré barvy okouzlily domorodce natolik, že subsaharská Afrika od té doby až dodnes představuje jedno z největších odbytišť korálků PRECIOSA Traditional Czech Beads™.

Nyonya perličkování

Z pohledu dlouholeté tradice výroby textilií v jihovýchodní Asii můžeme říci, že práce s perličkami (tzv. Nyonya beadwork) je relativně nedávný fenomén s významnou historií, která zřejmě netrvá déle než 170 let. V průběhu své poměrně krátké existence však Nyonya perličkování hrálo a stále hraje důležitou roli v kultuře čínských Peranakanů, potomků čínských migrantů na poloostrově Malajsie a indonéském souostroví. Peranakanští Číňané se hodně soustřeďovali v městských centrech - Penang, Melaka a Singapur, prosperujících historických obchodních centrech, která již v patnáctém století začala přitahovat čínské obchodníky a řemeslníky.

Peranakanští Číňané si udrželi mnoho zvyků a tradic svých čínských předků. Zároveň ale díky smíšeným sňatkům s ženami či muži z domorodých komunit, převzali nejen řeč, jídlo, oblečení, ale byli ovlivněni zvyky malajského a indonéského způsobu života.

Práce s perličkami je obecně důležitou součástí peranakanské kultury. Nyonya perličkování má své počátky mezi lety 1830 a 1920, v období zlatého věku čínské společnosti Peranakan. Vyšíváním a perličkováním se zabývaly a do značné míry stále zabývají pouze ženy. K vyšívaným a perličkami zdobeným předmětům však měli vztah všichni – muži, ženy, mladí i staří, kteří je používali, darovali, dostali, vystavovali nebo jen prohlíželi. Každý z detailně zdobených výrobků přináší pohled na změny ve společnosti etnických Číňanů, jejich kultury daného období. Přináší také pohled na myšlenky, postoje a touhy jejich tvůrců i nositelů.

Nyonya jsou ženy čínského peranakanského národa. Právě mnohé z nich se už od mládí učily vyšívat. Perličkování a vyšívání tvořilo významnou, i když ne vždy nezbytnou součást jejich dovedností. Barevnými korálky ozdobené a vyšívané pantofle, peněženky, kabelky, opasky, dětské boty a další doplňky si buď samy ponechaly, nebo je kupovali zástupci čínské komunity Peranakanů.

Techniky zdobení perličkami byly rozmanité, patřilo mezi ně tkaní, háčkování, pletení a vyšívání. Pro perličkování se používal hlavně rokajl a šarlotky, oba typy perliček často kombinované na jednom výrobku.

Malé skleněné korálky s průměrem menším než 2 nebo 3 mm patřily mezi vyvážený artikl z Evropy do jihovýchodní Asie. Důkazem toho jsou bohatě zdobené výrobky z Malajského poloostrova, Bornea a dalších ostrovů indonéského souostroví. Na začátku dominovaly perličky z Benátek, ale později se jejich výroba rozšířila i do Čech.

Současnost v perličkování

Zatímco Nyonya perličkování je považováno za kulturní ikonu a projev peranakanské tradice, dnešní zdobení perličkami přebírá novou společenskou roli. Řada lidí začíná pracovat s perličkami jednak ze zájmu o řemeslo. Jiní se tomu učí proto, že obuv zdobená perličkami je příliš drahá, tudíž pro ně nedostupná.

Za poslední roky se čím dál více objevuje zájem o perličkové projekty a ukázky tvoření s perličkami v rámci volnočasových aktivit. O nárůstu popularity či posílení této kultury ve společnosti také svědčí rostoucí počet přednášek na téma Nyonya perličkování inzerovaných v nejrůznějších turistických publikacích v Singapuru a Malajsii.

Právě propagace a podpora současných aktivit, která vychází také z řad Asociace Peranakan, vlády státu Penang a dalších institucí, je cestou, jak oživit a udržet ohrožené kulturní dědictví etnických Číňanů v jihovýchodní Asii.

Zdroj:
Kniha: Cheah, Hwei-Fe'n, Phoenix rising: Narratives in Nyonya beadwork from the Straits Settlements, Singapur 2010

VIDEO: Nyonya beadwork - Rozhovor s Raymondem Wongem

https://www.peranakanmuseum.org.sg/

České perličky v Severní Americe - Kanadě

Práce s perličkami patří mezi výtvarná řemesla, která se v nejrůznějších formách nacházejí téměř v každé společnosti po celém světě. To dává jednoduché skleněné perličce mnohem větší význam, než jaký má samotný drobný předmět ze skla. Historicky používání a zpracování perliček bylo a je projevem společenského, duchovního a kulturního bohatství prvních národů Severní Ameriky. Přeměňují hmotné na nehmotné, pouhé dekorativní předměty na zosobnění jedinců, společnosti, jejich životů a víry. Jsou komunikačním prostředkem, stejně jako bohatou tradicí, která spojuje formu, design a význam. Skleněné perličky také jedinečným způsobem vypovídají o společenské a politické historii prvních národů Severní Ameriky.

Perličkování vždy bylo důležitou součástí života a uměleckého vyjádření původních obyvatel, a tudíž mělo i vysokou vnitřní hodnotu. Umění prostupovalo jejich každodenním životem a perle a perličky se staly i určitým způsobem komunikace. Vyjadřovaly bohatství a prestiž, rozlišovaly jednotlivé národy a jejich symbolické designy vyprávěly příběhy o přírodě, vztazích mezi lidmi a životě uvnitř společenství. Jejich prostřednictvím byly zobrazovány tradice rodin a společnosti. Například v kultuře Ojibway (Anishanaabe) se říká, pokud se mladý člověk začne zabývat zpracováním perliček, je na začátku životní volby, kterou většinou neopustí.1 Z toho důvodu perličky mají pro tyto první národy mnohem větší význam, než klasickou peněžní hodnotu.

K zásadní změně došlo dovozem perliček Evropany v 18. století na americký kontinent. Staly se měnou, která byla používána k nákupu zboží a služeb, k obchodu s jinými předměty. Evropané s sebou v podstatě přinesli nový hodnotový systém a přes tyto malé skleněné korálky ovlivnili a změnili životy prvních národů.

Skleněné perličky a kvalitnější jehly, nitě a látky, které byly přivezeny z Čech a jiných evropských států, navíc značně usnadnily a zkvalitnily perličkování. Do té doby se například místo nití používaly šlachy. Ty se musely pečlivě ošetřit a zpracovat tak, aby vůbec něco vydržely. Vyvrtání dírky do původních perlí z kosti nebo kamene bylo velmi náročné a pracné, a tak i proto skleněné perličky s dírkou velmi usnadnily práci. Nepředstavitelně nádherné barvy těchto perliček rozšířily umělecký projev, obohatily komunikační prvek perliček, ale i duchovní hodnotu nových vzorů. Barvy českých perliček byly něčím, čeho si domorodé národy velmi cenily. Obzvlášť vzácným barvám se někdy říkalo „perle náčelníka“, tím byla vyjádřena jejich mimořádná hodnota.

Skleněné perličky vyprávějí příběh nejen o vývoji tradičního řemesla, zvyků a víry prvních národů, ale jsou i příběhem kolonizace. Předměty ozdobené perličkami byly používány jako výměnné dárky, jako základ pro smlouvy s Evropany nebo jako hodnotné předměty, které se prodávaly „cizincům”, tedy ne původním obyvatelům.

V současné době šití šperků, tkaní a vyšívání s perličkami nadále pokračuje a poukazuje na ekonomický a i tradiční význam obyvatel Severní Ameriky. Potomci původních obyvatel pokračují v tradici znázorňování svých životů, víry a příběhů prostřednictvím perliček. Dekorativní předměty z perliček jsou i nadále vyráběny pro osobní potřebu nebo jsou prodávány mimo komunitu. Toto tradiční použití se nejvíce vyskytuje na ceremoniálních krojích, které se nosí na kulturních „Powwow“ setkáních. Jednotlivé části krojů, jako například tato čelenka, jsou nejen nesmírně složitá umělecká díla, ale jsou i velmi osobním projevem života tanečníků a účastníků. Spojují minulost a přítomnost.

Znázorňování tradičních vzorů a motivů s použitím moderních technik, nástrojů a barev poukazuje na budoucnost tohoto umění a na to, že tradiční význam a důležitost perliček pro původní obyvatele zůstanou zachovány i navzdory změnám, které historie přinesla.

České perličky v Peru

Tropický amazonský prales s nejrozmanitější faunou i flórou na světě, stáda lam v horských vesničkách, tajemství dávné říše Inků a bájné Machu Picchu, jezero Titicaca, ale také pestrobarevné tkaniny a výšivky z drobných skleněných perliček. To vše patří k Peru.

Právě tyto peruánské ručně vyráběné předměty z perliček, „artesanie“, jak je místní obyvatelé nazývají, jsou nedílnou součástí kulturního života, tradic a nezaměnitelným symbolem této země. 
Tato čepička je vyráběna pouze v peruánském městečku Ocongate, které se nachází v Andách na jihovýchodě země, asi dvě hodiny od města Cusco, kde bývalo hlavní sídlo velké incké říše. Samotné městečko Ocongate má zhruba 13 tisíc obyvatel žijících v 33 komunitách.

Čepičkám se říká „Chullos“ a jsou užívané výhradně svobodnými muži z jednotlivých komunit pouze při příležitosti náboženského svátku „Corpus Christi“ (Boží tělo).

Zhotovení celé „výšivky“ trvá zhruba jeden měsíc a na čepičku je použito přibližně 700 g rokajlu ve velikosti 8/0 v sytě bílé barvě s číslem 03050.

Ve stejné oblasti se také vyrábí a jsou pro ni typická různá ponča a další folklórní oblečení, užívané pouze při speciálních příležitostech.