Dita Koksová

Mám ráda praktické věci. Mám ráda, když věci mají myšlenku. Mám ráda, když věci vypadají pěkně. Mám ráda užité umění. Mám ráda dobré nápady. Ráda tvořím. Ráda improvizuji. Ráda dělám ze starých věcí nové. Ráda zužitkovávám. Ráda přistupuji k věcem svým vlastním způsobem. Do světa šitých rokajlových šperků jsem vstoupila přibližně před třemi lety (o Velikonocích 2012). Vlastně jsem byla bez valného počátečního nadšení ke korálkům spíš tak trochu přistrčena, aby mi v daný okamžik nezahálely ruce v kroužku tvořících „korálkově postižených“ kamarádek. Začínala jsem tedy s půjčenou korálkovou jehlou, monofilovou nití, pytlíkem darovaného krásně kovově zeleného rokajlu (Preciosa) a s návodem na šitý plastický trojúhelník staženým z internetu. A byla to čelní srážka, následky nesu doteď a nelepší se to ;).

Trojúhelník jsem dokončila (nosím ho) a dravě jsem se vrhla na další návody. Učila jsem se a strašně mě to bavilo. Dost záhy mě ale přestalo uspokojovat šití podle návodů a postupně jsem přešla k prvním autorským pokusům. Moje současná tvorba je výhradně autorská a baví mě dělat velké věci – velké rozměrově a náročné časově - nápadné až extravagantní, barevně propracované, hodící se spíše do společnosti než ke všednodennímu nošení. Velmi ráda pracuji „na téma" – snažím se vystihnout myšlenku, náladu, zachytit inspiraci a pak sledovat jak mi práce zvolna roste pod rukama, jak se mi daří (či nedaří) přiblížit se k tomu, co jsem si původně představovala – to mě baví, to mě naplňuje.

Je na korálcích něco, co nemám ráda? Ano, je :) – dokončovací práce: zapošívání, podšívání, zapínání atd. – prostě všechno to nekreativní a netvořivé, to, bez čeho se bohužel celá práce neobejde, protože teprve dokončovací práce jsou tím, co dělá výsledek perfektním, teprve až díky nim se TO vyloupne... a když je pak hotovo, ten pocit stojí za to.