Grónský národní kroj

Každým rokem při slavnostních příležitostech, jakými jsou státní svátky, začátek či závěr školního roku, svatby, pohřby či církevní konfirmace, při slavnostních zasedáních vlády či parlamentu – Inatsisartutu, můžeme spatřit pestrou přehlídku grónských národních krojů. Při podrobnějšímzkoumání vidíme na vlastní oči blízkost Čech a Moravy. Nevěříte?

Po našem mnohaletém bádání a studiu víme, že grónské kroje postupně vznikaly až po příchodu misionářů Moravských bratří na území Grónska. Po bitvě
na Bílé hoře, kdy Jednota bratrská byla rozprášena prakticky do celého světa. Tito exulanti se soustřeďovali v německém Herrnhutu – Ochranově, pod ochranou hraběte Mikuláše von Zinzerdorfa. Z městečka, které se nachází blízko severních hranic Čech, poté odcházeli na misijní posty prakticky do celého světa. Do Karibiku, Ameriky, Afriky či Asie. Do Grónska připluli v roce 1733.

Před příchodem Evropanů do Grónska se Inuité – Eskymáci oblékali pouze do oděvů šitých z kožešin tuleňů, sobů, liščích, nebo do kožešin ledního medvěda. Pro výrobu oděvů v zemi ledu a sněhu nebyl k dispozici žádný jiný materiál. Látky byly v Grónsku známy teprve až s příchodem Evropanů, po 17. století. Kožešinové oděvy si v dávné historii ženy zdobili mušlemi, amulety a korálky, které si vyřezávaly z kostí, ty pak navlékaly do náhrdelníků, někdy jimi pošívaly kožešinové oděvy.

Složení nádherného grónského kroje je ve všech oblastech přibližně stejné, liší se v maličkostech a především v barvě.

Standardní součástí kroje je základní hedvábný, saténový, zřídka vlněný kabátec s dlouhými rukávy. U krku je uzavřen úzkým kožešinovým límcem, taktéž rukávy mají kožešinový lem. Výrazné u žen jsou praktické nátepníčky. Obrana proti chladu. Přes látkový kabátec, v podstatě blůzu s dlouhými rukávy je

převlečena nejvíce dominantní část kroje - převlek z barevných skleněných korálků, našitých na látkách.

Kalhoty – takisut - jsou vyrobeny z jemné kůže tuleně. Okolo pasu je upnut opasek z černé kůže s odstraněnou žíní a na přední straně stehen jsou našity dva ozdobné pruhy. Tento druh ozdoby se nazývá avittat a bývá ještě zvýrazňován připojením malých barevných proužků kůže.

Nápadně velké boty kamiky –unaat jsou ušity z tulení kůže, vybělené, s odstraněnou žíní. Kamiky starších žen mohou být tmavomodré nebo žluté. Mladší ženy mohou nosit kamiky červené. Kamiky, ve většině případů sněhobílé jsou zdobeny dekorativními pruhy s květinovým vzorem. Odkud pochází květinový vzor?

Z oblastí Moravy! Myšlenka barevného rozlišování sepřisuzuje moravsko-bratrským misionářům, kteří ženám doporučovali, aby též do vlasů vplétaly stuhy, které by svoji barvou naznačovaly jejich věk a stav. Jen v nejsevernějších oblastech jsou ke kroji nošeny kamiky z kůže ledního medvěda.

Grónský kroj je jediný ženský kroj na světě, který upřednostňuje kalhoty před sukní. Tradiční ženský sváteční kroj má tři základní regionální variace:

1. Oblast Thule (nejsevernější oblast západního Grónska) - Arnatuut
2. Západní Grónsko - Kalaallisut
3. Východní Grónsko – Tunumiutuut.

Mužský kroj je také elegantní, avšak ne tak barevný. Sestává se z černých nebo tmavomodrých kalhot a anoraku ušitého ze silného, kvalitního plátna s kapucí a našitou náprsní kapsou a dalšími dvěma kapsami po straně kabátce. Boty – kamiky jsou kratší než ženské, navrchu mají široký zdobený lem. Barva mužského anoraku je většinou bílá, v menší míře modrá, nebo zelená.

Nejpodstatnější, nejvýraznější částí kroje je návlek z barevných skleněných korálků, našitých v různých vzorech na látku, silnějšího hedvábí, saténu, aby unesl značnou váhu skleněných korálků. Pro nás bylo dlouhou dobu záhadou, kterou se nám podařilo s úspěchem rozluštit, odkud se vlastně tyto barevné skleněné korálky dostaly do Grónska! Po 17. století začínají na největší ostrov světa pronikat Evropané. Barevné korálky nejdříve přivážejí holandské posádky velrybářských lodí, poté hlavně dánští a němečtí obchodníci. Korálky nabízejí výměnou za pomoc při lovu velryb, získávání tuku, kostic, kožešin bílých a modrých lišek a tak zvané „slonoviny", mrožích klů a vzácných klů narvalů.

Prapůvod výroby skleněných korálků nacházíme v italských Benátkách, ve světoznámých sklářských hutích na ostrově Murano. V 19. století se začala stavět železnice v okolí Tanvaldu a Jablonce nad Nisou. Na stavbu dráhy přicházelo také několik dělníků z Italie, kteří důvěrně znali práci se sklem. I záhady výroby skleněných barevných korálků – šmelce-rokailu. V širokém okolí malého horského městečka Zásady vzniká mnoho malých sklářských hutí.

Jejich výrobním programem byla výroba rokajových tyčinek, jako základního polotovaru pro následné sekání, složité vypalování a obrušování v bubnech. Výsledkem byly korálky v nepřeberném množství  barevných odstínů, v různých velikostech. Distribuci nejdříve prováděli místní povozníci, kdy podle záznamů odváželi žádané zboží do celé Evropy, Asie. Později převzali původní nákladnou distribuci němečtí obchodníci, kteří přejímali výrobky přímo v Jablonci nad Nisou.
Obchod nejvíce směřoval do německého Hamburku, Altony, přístavu, který byl branou lodní dopravy veškerého zboží do vzdálených zámořských zemí.

Altona leží na pravém břehu Labe. Od roku 1640 do roku 1864 byla Altona pod administrativní správou Dánské monarchie. Altona za Dánské monarchie byla velmi významným přístavním městem. Místem, odkud odplouvaly lodě směrem do Karibiku a také do Grónska, s náklady barevných korálků.

Přísné evangelium Dánsko – luteránské církve i Moravských bratří příliš nepřálo „světským marnostem", včetně zdobení šatstva. Obliba
vytvářet vlastní kroje u Gróňanů však zvítězila.

Taková byla cesta „českého korálku" až do země sněhu a ledu.