Ladislav Oliva

Po absolvování vysoké školy se stal výtvarníkem technicko-výtvarného střediska Borského skla v Novém Boru (1957 – 1064). Přednostně navrhoval reliéfně pískované a broušené olovnaté sklo, od roku 1958 se věnoval i tavené plastice. Se Sklárnami Bohemia spolupracoval nejdříve externě, do Poděbrad se posléze přestěhoval a zůstal zde do roku 1969. Již první vázy a talíře, které zde vznikaly podle jeho návrhu, byly oceněny v soutěžích o vynikající výrobek roku. V polovině šedesátých let již měl zkušenosti téměř se všemi v ruční výrobě používanými studenými i horkými technikami a vyzkoušel si i spolupráci s architekty. V této době pracoval v kamenickošenovské sklářské škole a od konce šedesátých let byl pedagogem - výtvarníkem na Střední uměleckoprůmyslové škole sklářské v Železném Brodě, kde následných dvacet let se svými studenty rozvíjel výtvarnou koncepci broušeného skla. Současně se zúčastňoval sklářských sympózií a spolupracoval s Ústavem bytové kultury v Praze, Výzkumným ústavem užitkového skla, Crystalexem v Novém Boru a Železnobrodským sklem. Před dvaceti lety se zaměřil na tavenou skleněnou plastiku, s níž se poprvé setkal již v polovině padesátých let a přístup k ní hledal až do devadesátých let. Vytváří díla osobitá, s tvorbou ostatních tvůrců nezaměnitelná.